Být obětním beránkem v rodině neznamená být problémem. Znamená to být určen jako řešení problémů ostatních – stát se hromosvodem pro napětí, které nikdo jiný nechtěl nést. Jakmile z této role odejdete, pravá tvář rodiny se odhalí. Ne proto, že byste chyběli jako zdroj potíží, ale proto, že vaše nepřítomnost strhne masku, která zakrývala skutečné trhliny v systému. Tento text zkoumá, co se stane, když narcističtí rodiče ztratí svůj živý štít.
💡 Ozdravný program pro dospělé děti narcistů (DdNr) - Opustit narcisty je proces a nelze ho urychlit.
Obětnímu beránkovi je přidělena nálepka „viníka“. Je vnímán jako potížista, ačkoliv ve skutečnosti pouze nese na svých bedrech úzkost, hněv a dysfunkci, aby jim zbytek rodiny nemusel čelit. Často je to člověk, který se odmítá podřídit nepsaným pravidlům nezdravého prostředí. V systému postaveném na přetvářce a kontrole je však upřímnost nebezpečná. Proto je tento jedinec označen za „příliš“ všechno – příliš citlivý, příliš náročný, příliš jiný. Ne kvůli tomu, kým doopravdy je, ale kvůli tomu, kým ho rodina potřebuje mít. A co se stane, když tento domnělý „problém“ zmizí?
1. Systém se destabilizuje
Když obětní beránek opustí svou roli, celý rodinný systém zažije zemětřesení. Je to jako by herec v divadelní hře náhle odmítl říkat své repliky a tím odhalil, že celá hra je jen iluze. Vzpomínám na příběh Josefa, který přepsal rodinný scénář tím, že přestal reagovat na jejich tiché vyloučení. Když ho sourozenci opakovaně nezvali na setkání, místo výčitek jim s klidem řekl: „Slyším, že máte sraz. Přeji vám, abyste si to užili.“
Tato klidná reakce je vyváděla z míry. Uznával realitu, ale zároveň si stavěl neproniknutelný štít se vzkazem: „Nemohu vás změnit a nebudu vás nutit, abyste mě měli rádi.“ Ukázal jim, že jejich snaha ho ranit se míjí účinkem. Protože proč by měl toužit být někde, kde není vítán? Jejich odmítnutí se stalo čistě jejich ztrátou, nikoli jeho.
2. Emočně panikaří
Ztráta obětního beránka vyvolá v narcistickém rodiči paniku. Jeho vnitřní tlakový hrnec plný hněvu a kritiky ztratil svůj ventil a hrozí výbuchem. Narcista v sobě nosí toxický náklad, který musí někam odložit, a najednou je jeho obvyklé „smetiště“ pryč. Frustrovaně se ptá: „Kam to mám teď všechno dát?“
Vystoupení z role obětního beránka vyžaduje vybudování vnitřní pevnosti, emočního odstupu. Je to jako posilovat svaly pro lhostejnost a schopnost říct si „na tomhle nezáleží“. Je to umění zůstat v klidu, i když oni v klidu nejsou, a nechat je koupat se v jejich vlastním chaosu.
3. Eskalují odporem
Když narcistický rodič ucítí, že mu obětní beránek uniká z pout, zahájí zoufalý protiútok. Odpor se stupňuje jako vlny narážející na skálu, obvykle ve třech fázích:
-
Fáze první: Vábnička viny. „Proč to děláš, Vlasto? Co jsme ti udělali, Josefe? Co je s tebou špatně?“
-
Fáze druhá: Nátlak k návratu. „Vrať se do starých kolejí,“ nebo „Přestaň s touhle hrou a buď zase normální.“
-
Fáze třetí: Holá hrozba. „Jestli s tím nepřestaneš, tak uvidíš!“
Chtějí, aby vše zůstalo při starém, aby všichni herci dál hráli své pečlivě nalajnované role. Vaše změna pro ně znamená zničení jejich světa a proti tomu budou bojovat ze všech sil.
4. Hledají náhradu
Jakmile narcističtí rodiče ztratí svého obětního beránka, začnou horečně hledat náhradu. Ten horký brambor viny a bolesti musí někomu hodit do klína. Nevědomky hledají novou oběť, kterou se často stane ten, kdo s původním obětním beránkem nejvíce sympatizoval. Někdy role padne dokonce i na dřívější „zlaté dítě“.
Představte si rodinu jako jemný kolotoč nad postýlkou. Když zatáhnete za jeden provázek, celý kolotoč se rozhoupe a ztratí rovnováhu. Přesně to se stane, když obětní beránek odmítne dál hrát svou roli. Rozkymácí to celý systém a to se ostatním nelíbí. Chtějí klid a stabilitu své iluze, ale vy jste právě pohnuli všemi jejími částmi.
5. Snaží se vás vtáhnout zpět s větší silou
Když vás narcističtí rodiče ztratí, pokusí se vás vtáhnout zpět do své sítě s o to větší vervou. Použijí celý svůj arzenál: bombardování láskou, vyvolávání pocitů viny, zahanbování. Je to jako zoufalý pokus nalákat vás zpět do staré pasti.
Narcista neváhá použít falešné omluvy, dary, deprese, záchvaty vzteku, a dokonce i předstírané nemoci. Vlasta si připravila scénář pro každou z těchto možností. Když měla plán, jak bude na každý jejich krok reagovat, získala obrovský klid. Když otec zavolal: „Tvoje matka si myslí, že má infarkt,“ odpověděla klidně: „To mě mrzí, tati. Okamžitě ji vezměte k lékaři.“ Když namítl: „Ona chce vidět tebe,“ trvala na svém: „Pokud je to srdce, nesmí otálet ani vteřinu.“ Tím jejich hru zneškodnila.
6. Romantizují nebo démonizují vaši nepřítomnost
Když je obětní beránek pryč, kyvadlo vzpomínek narcistického rodiče se začne zběsile houpat mezi dvěma extrémy: buď vás zbožšťují, nebo zatracují. Najednou se objeví výroky jako: „Vždycky byla moje nejoblíbenější,“ následované větou: „Ještě že jsme se jí zbavili.“
Nedokážou přijmout realitu ani svůj podíl viny, takže buď hrají roli oběti („chudinka já“), nebo vás označí za agresora. Řeknou: „Tím, že jsi odešel, jsi zničil naši rodinu.“ V překladu to znamená: „Ničíš naši rodinu tím, že odmítáš hrát roli, kterou jsme ti přidělili.“
7. Zlaté dítě se často hroutí
Když z jeviště zmizí obětní beránek, hvězda „zlatého dítěte“ začne pohasínat. Jeho role byla postavena na kontrastu – mohlo zářit jen proto, že vedle něj stál někdo „problémový“. I když si svou pozici může udržet, najednou se ostatní členové rodiny stávají terčem kritiky, která dříve patřila jen obětnímu beránkovi. Uvolněné místo viníka je najednou k mání a ostatní se nevědomky ucházejí o to, kdo ho zaplní.
8. Cítí se odhaleni
Ztrátou obětního beránka ztrácí narcističtí rodiče svůj nejlepší kouzelnický trik – odvedení pozornosti. Role obětního beránka fungovala jako ukazovátko se vzkazem: „Dívejte se sem, abyste neviděli skutečný problém tamhle.“ Stejně jako alkoholik v rodině potřebuje „problémové dítě“, na které může svalit vinu za napětí. Nikdo se pak neptá, proč se dítě chová tak, jak se chová.
Bez tohoto živého štítu jsou narcisté najednou nazí a zranitelní. Jejich stinná stránka, jejich vlastní dysfunkce, je odhalena a oni nemají kam ji promítnout.
9. Ztrácejí nad vámi emoční kontrolu
Obětní beránek slouží jako pojistka, která chrání dysfunkčního rodiče před odhalením rodinných tajemství. Jste pro ně potenciální neřízená střela. Pokud jste mimo jejich dosah a kontrolu, je to pro narcistu zdrojem obrovské úzkosti.
Když se Vlasta začala vymanit z role obětního beránka, její matka zdvojnásobila útoky. Vyhrožovala, obviňovala, a nakonec její matka skončila v nemocnici. Celá rodina samozřejmě obvinila Vlastu. Byl to poslední, zoufalý pokus nasadit jí znovu pouta a vrátit ji do vězení její role. Vlasta ale pokračovala v práci na sobě, našla vnitřní klid a uvěřila své vlastní pravdě. Začala konečně žít, místo aby jen přežívala v jejich dramatu.
