Kdybych na něj nežárlila, tak by nebyly konflikty

Poslední aktualizace: 3 February 2025 | Napsal: Miroslav Sázovský

undefined

Proč některé ženy přebírají vinu za chování partnera a jak to souvisí s dětstvím, v němž byla krutost vnímána jako projev lásky.

Žárlivost je emoce, kterou alespoň jednou v životě zažila snad každá žena či muž. V mírném rozsahu je zcela přirozená a může dokonce souviset s obavou ze ztráty milované osoby. Ovšem v některých vztazích se stává hlavním zdrojem konfliktů a napětí. Existují ženy, které zcela vážně věří tomu, že kdyby nežárlily, jejich partner by na ně nebyl hrubý, nedošlo by ke sporům a nedorozuměním, a celkově by byl vztah harmonie. Tato myšlenka však často vychází z hlubšího vnitřního přesvědčení, že ony samy mohou za chování svého partnera – zejména pokud jejich partner vykazuje narcistické či manipulativní rysy.

V následujícím textu se zaměříme na to, proč některé ženy samy sebe obviňují za partnerovu krutost, jaký podíl na tom má výchova, v níž se kruté chování spojovalo s láskou, a jak mohou tyto ženy začít rozpoznávat škodlivé vzorce a vykročit z bludného kruhu pocitů viny. Článek vychází z populárně-naučného přístupu k psychologii, aby byl srozumitelný i čtenářkám a čtenářům, kteří se v podobné situaci ocitli, nebo se o ní zajímají z hlediska pomoci svým blízkým.

Narcistické rysy a manipulace ve vztahu

Narcismus bývá často skloňován v souvislosti s osobnostními rysy, které se vyznačují přehnaným sebevědomím, touhou po obdivu a nedostatkem empatie. V každodenním životě se takový člověk může projevovat jako okouzlující a sebevědomý navenek, avšak v soukromí prokazuje silnou potřebu kontroly nad druhými, zesměšňuje je nebo je jinak manipuluje, aby zůstal středem pozornosti a zachoval si pocit vlastní důležitosti.

Žena, která žije s partnerem s narcistickými rysy, často prochází fázemi, kdy je zpočátku partnerem doslova „zahlcována“ zájmem a obdivem (tzv. love bombing). Tento počáteční stav v ní vyvolává euforii a velkou naději, že našla dokonalého muže. Postupně se však chování partnera začne měnit – objevují se kritické či ponižující poznámky, manipulativní praktiky a citové vydírání. Narcistický partner může např. ženu obviňovat z nedostatku lásky či vděku, jestliže nesplní i ty nejabsurdnější požadavky. Často ji rovněž srovnává s „dokonalými“ ex-partnerkami či jinými ženami ve svém okolí, čímž probouzí žárlivost a pocit nedostatečnosti.

Žena pak snadno uvěří, že právě její nesprávné chování či neadekvátní žárlivost jsou oním důvodem, proč se partner uchyluje k urážkám nebo k ponižování. Přestože to může znít paradoxně, je to pro ni často bezpečnější způsob, jak si vše vysvětlit: pokud ona může něco změnit (např. přestat žárlit), může doufat v lepší budoucnost vztahu. Naopak představa, že partner se prostě sám o sobě chová krutě a nezmění se, je mnohem děsivější.

Výchova, v níž se krutost zaměňuje za lásku

Zdroj tohoto přesvědčení („Pokud přestanu žárlit, on se ke mně přestane chovat špatně“) často pramení už z dětství. Některé děti vyrůstají v rodinách, kde je přízeň rodičů či pečujících osob nepředvídatelná a podmíněná. Mohou zažívat verbální či fyzické tresty, které jsou však zlehčovány slovy typu: „Kdybych tě neměl rád, nezajímal bych se o to, co děláš.“ Dítě se postupně naučí vnímat krutost jako jeden z výrazů náklonnosti. Rozvoj emocionálních vazeb tak probíhá způsobem, kdy je láska úzce provázána se strachem a bolestí.

V dospělosti pak existuje vyšší pravděpodobnost, že si člověk vybere partnera, jehož chování se (byť podvědomě) jeví povědomé – může se jednat o výbuchy zlosti, sarkasmus, urážky, vydírání či ignorování, které si dítě pamatovalo z domova. Psychologicky známý je koncept tzv. trauma bondingu (v češtině někdy nazývaného „pouto vzniklé z traumatu“), kde emocionálně intenzivní a zároveň destruktivní situace navozují silné vazby k agresorovi. Pro dotyčného je velmi těžké opustit takový vztah, protože je na agresorovi emočně závislý.

Naučený vzorec „krutost = láska“ se může projevit tak, že žena v dospělosti omlouvá partnerovy urážky nebo násilné chování tím, že „on to tak nemyslí“ nebo že „tak dává najevo, že mu na ní záleží“. Pokud ji partner shazuje či ztrapňuje před ostatními, je možné, že se za jeho chování cítí až trapně a vyčítá si ho – jako by to byla ona, kdo tu situaci vyprovokoval svou žárlivostí či něčím jiným.

„Kdybych na něj nežárlila…“

Jedním z typických modelů, které se v takovém vztahu rozvinou, je přesvědčení, že právě žárlivost partnerku diskvalifikuje jako milující ženu a vyvolává konflikty. Narcistický partner často tento dojem přiživuje. Může například tvrdit: „Nedáváš mi volnost, dusíš mě, proto reaguji takhle.“ Nebo: „Jsi paranoidní, proto jsem hrubý, tak se pak nediv.“ V situacích, kdy partner otevřeně flirtuje s jinými ženami (nebo to alespoň naznačuje), se žena cítí ještě nejistěji – následně projeví žárlivost, a tu partner zneužije k tomu, aby jí vinu za konflikt přišil.

Tento kruh přináší ženě dvě silné emoce: pocit viny („Všechno je moje chyba, měla jsem se ovládnout“) a pocit studu („To jsem tak žárlivá a nesnesitelná?“). Ve snaze vyhnout se těmto pocitům se žena snaží žárlivost potlačit, vycházet partnerovi vstříc a doufá, že tím vše zlepší. Bohužel narcistický partner často hranice posouvá dál – hledá další „důvody“, proč je žena údajně špatná a proč si zaslouží jeho kruté zacházení.

Pocit viny jako nástroj manipulace

Vina je silným lidským citem a ve správné míře napomáhá k sebereflexi a zodpovědnému chování. Ovšem tam, kde je partner s narcistickými či manipulativními sklony, se vina stává nástrojem k udržení oběti v závislosti a ve stálé nejistotě. Aby k tomu mohlo docházet, je třeba, aby žena uvěřila, že ona je vždy příčinou konfliktu. Jestliže dojde k hádce, on ji obviňuje, že je hysterická či přecitlivělá; jestliže jí dojdou slzy, on to označí za „citové vydírání“. Když se naopak brání, označí ji za agresorku.

Žena, jež vyrostla v prostředí, kde bylo zcela běžné, že krutost patří k lásce, přijímá tyto manipulace jako normu.

Nedokáže jasně rozlišit, že hranice jsou porušovány a že partnerovo jednání je nedůstojné a ponižující. Často si neuvědomuje, že být zraňována opakovanými urážkami či zahanbováním není projev lásky, ale spíše ukázka partnerova nedostatku empatie a potřeby ovládat druhé. A tak se uzavírá v kruhu, kde sama sebe viní a touží najít způsob, jak partnera „neprovokovat“ a znovu získat jeho přízeň.

Trauma bonding a neschopnost opustit vztah

Jak už bylo zmíněno výše, tzv. trauma bonding je jev, při němž oběť extrémně silně připoutá ke svému agresorovi. Přestože je ve vztahu vystavována psychickému nebo i fyzickému násilí, drží ji tam silné emoční pouto. Partner s narcistickými sklony dokáže střídat krutost a dočasné záblesky něhy či omluv, což ženu utvrzuje v mylné naději: „On přece umí být hodný, chybuju já, že tu jeho jemnější stránku nedokážu udržet déle.“

Jedním z podstatných rysů trauma bondingu je střídání zneužívání (fyzického, psychického, nebo obojího) a pocitů viny s následnou odměnou (krátkým obdobím klidu, smířlivosti nebo dokonce dárků a komplimentů). Tím vzniká u oběti silný emoční zmatek a zároveň návyk na tzv. intermittent reinforcement – nepravidelné odměňování, které vytváří velmi silné návyky, a proto se jí velmi těžko odchází. Žena věří, že klid a láskyplné chování nejsou jen krátkou epizodou, ale budoucím „trvalým“ stavem, pokud se ona dostatečně snaží.

Jak rozpoznat škodlivé vzorce a začít je měnit

  1. Uvědomění si reality: Prvním krokem je připustit, že vztah může být nezdravý a že chování partnera překračuje běžné hranice. Už samotné pojmenování situace – „můj partner mě uráží, manipuluje, ponižuje“ – je důležitým milníkem ke změně.
  2. Reflexe dětství a naučených vzorců: Když se žena ohlédne za tím, jaké vzorce a postoje týkající se lásky přejala od rodičů či pečujících osob, může si uvědomit, že pro ni je krutost skutečně norma, nikoli odchylka. Není pak překvapením, že toleruje takové jednání i v dospělosti.
  3. Sebepéče a psychoterapie: Vyhledání terapeuta, psycholožky či podpůrné skupiny může být zásadní pro narušení dlouhodobě vštípených přesvědčení a pro získání zdravějšího pohledu na sebe sama. Terapeut pomůže s rozpoznáním manipulativních technik a dá impulsy, jak pracovat s pocity viny a studu.
  4. Hranice: V postupném procesu uzdravování se žena učí stanovovat si jasné hranice, co je a co není pro ni přijatelné. Zprvu to může narazit na silný odpor narcistického partnera, ovšem bez vytyčení hranic se situace nemůže změnit.
  5. Podpora okolí: Vztahy s rodinou a přáteli mohou být dlouhodobě narušené, neboť partner někdy oběť izoluje. Vzít si zpět podporu a otevřít se blízkým lidem je dalším krokem k odchodu ze začarovaného kruhu.

Vliv na budoucí generace a společnost

Kromě dopadů na danou ženu samotnou je třeba zmínit i vliv na děti, žijí-li ve stejné domácnosti. Jestliže děti sledují, jak je matka opakovaně ponižována nebo jak se sama obviňuje z krutého chování partnera, mohou si osvojit obdobné vzorce do budoucna – buď jako oběti, nebo i jako manipulující agresoři. Následně se transgeneračně předávají traumata a nezdravé vnímání vztahů.

Společnost často netuší, že daná žena doma zažívá psychický teror, protože se před lidmi prezentuje „všechno v pořádku“. Pokud nahlédneme do statistik, psychické násilí je jednou z nejméně viditelných forem domácího násilí, přesto je velmi časté a má dalekosáhlé důsledky na psychiku. Je proto důležité zvyšovat obecné povědomí o tom, jak rozpoznat manipulativní chování a nesvalovat vinu na oběť – tedy přestat říkat: „Kdybys to nedělala, on by ti to nedělal.“

Přijetí vlastní síly a změna postoje

Zásadním obratem je okamžik, kdy žena pochopí, že není odpovědná za kruté či manipulativní chování partnera. Ani přehnaná žárlivost (často uměle vyvolaná partnerem) nedává nikomu právo chovat se urážlivě, fyzicky útočit či zesměšňovat. To je krok k postupnému navrácení vlastního já.

  1. Zbavení se falešné viny: Je třeba pochopit, že pocity viny, které žena zažívá, nejsou signálem toho, že by skutečně zavinila partnerovy hrubé projevy. Jde spíše o výsledek dlouhodobé manipulace.
  2. Získání nadhledu: Mluvit s odborníkem, s přáteli, číst příběhy jiných žen, které prošly podobnou zkušeností, to vše může otevřít nový pohled na situaci a umožnit si uvědomit, že to, co doposud považovala za „osud“ nebo „osobní selhání“, je ve skutečnosti vzorec, do něhož byla vmanipulována.
  3. Nový začátek: Pro některé ženy tento proces končí rozhodnutím vztah opustit; pro jiné to může znamenat pracovat na změně vztahové dynamiky – pokud je partner ochoten přijmout odpovědnost za své chování a sám se zapojit do terapie. Ne každý vztah s narcistickými rysy je nevyhnutelně odsouzen k zániku, ale podmínkou je skutečná motivace druhé strany pracovat na sobě. Často ovšem narcistický partner tuto potřebu necítí – pak je rozchod či rozvod někdy jedinou cestou k záchraně sebeúcty a duševního zdraví.

Závěr

Přesvědčení „Kdybych na něj nežárlila, nebyly by konflikty“ bývá často výsledkem naučeného vzorce z dětství, kdy se krutost spojovala s láskou, a současné manipulace ze strany partnera s narcistickými sklony. Žena v takovém vztahu postupně nabude dojmu, že je ona zdrojem všeho zlého a že její žárlivost či „neschopnost“ vycházet partnerovi vstříc je spouštěčem urážek, křiku či dokonce násilí. Tento bludný kruh se udržuje díky pocitům viny, studu a strachu ze ztráty partnera.

Rozpoznat a prolomit škodlivý vzorec vyžaduje velkou dávku odvahy a často i odbornou podporu: terapeuta, krizového centra, podpůrné skupiny či přátel a rodiny. Zásadní je přijmout, že za kruté chování je zodpovědný vždy ten, kdo jej páchá, nikoli jeho oběť. Každá žena má právo na úctu, bezpečí a lásku, jež není projevována formou výsměchu či násilí.

Cesta k uzdravení ze vztahu, kde byly přítomné narcistické rysy a manipulace, může být náročná a bolestná, ale je možná. Podstatným krokem je navázání kontaktu se svými pravými emocemi, posílení vlastní hodnoty a uvědomění si, že krutost nemá s láskou nic společného. Pokud si žena toto dokáže připustit a postupně rozvíjet vlastní sebevědomí, dokáže najít sílu, která jí umožní vystoupit z role oběti a vybudovat si život na zdravějších základech – ať už s partnerem, který přijme zodpovědnost a změní své chování, nebo mimo tento vztah.

Prvním krokem je uvědomění si, že „kdybych na něj nežárlila“ není skutečným řešením problému, protože opravdové řešení tkví ve změně celého dynamického systému vztahu, který stojí na jednostranném zneužívání a manipulaci. Přestat se obviňovat a pochopit, že vlastní hodnota nezávisí na libovůli partnera, je stěžejní milník na cestě k opravdové svobodě a úctě k sobě samé.


Doporučená literatura

Zde je několik tipů na knihy, které se věnují buď přímo problematice vztahů s manipulativními či narcistickými partnery, nebo obecně zpracovávají téma manipulace, citového vydírání a domácího násilí (včetně jeho psychických forem). Většina z nich je k dispozici v českém překladu:

1. Susan Forward, Donna Frazier: Citové vydírání

  • Autorky vysvětlují principy citového vydírání, kterého se mohou dopouštět nejbližší lidé – partneři, členové rodiny, přátelé.
  • Kniha ukazuje, jak manipulátor pomocí strachu, povinnosti a viny (angl. FOG: fear, obligation, guilt) ovládá oběť a jak se tomu bránit.
  • Styl je srozumitelný, vychází z psychologické praxe a obsahuje příklady z reálných situací.

2. Isabelle Nazare-Aga: Nenechte sebou manipulovat

  • Francouzská psychoterapeutka poskytuje ucelený pohled na různé podoby manipulativního jednání (v rodině, v páru, na pracovišti).
  • Kniha obsahuje popisy manipulativních technik, testy a praktické tipy, jak rozpoznat manipulaci a jak nastavit zdravé hranice.

3. Robin Stern: Emoční manipulace: Jak se vymanit z toxického vztahu (v originále The Gaslight Effect)

  • Zaměřuje se na fenomén tzv. „gaslightingu“, kdy manipulační partner postupně oběť přesvědčuje, že „chyba“ je jen v ní, a zpochybňuje její vnímání reality.
  • Autorka ukazuje, jak tyto vzorce rozpoznat dřív, než přejdou do hlubokého pocitu viny a sebeobviňování.
  • V češtině existuje několik překladů knih, které se zabývají gaslightingem, a tato bývá nejčastěji doporučovaná.

4. Beverly Engel: Emocionální zneužívání a jak jej rozpoznat (v originále The Emotionally Abusive Relationship)

  • Autorka popisuje základní formy psychického či emocionálního násilí ve vztahu.
  • Důraz klade na to, jak rozpoznat „neviditelné“ vzorce týrání – ponižování, výčitky, shazování, citové vydírání – a jak z takového vztahu buď vyjít, nebo se pokusit o změnu (pokud je partner ochoten na sobě pracovat).

5. Patricia Evans: Verbální násilí: Jak poznat manipulativní komunikaci (v originále The Verbally Abusive Relationship)

  • Klíčová publikace zaměřená na rozpoznání destruktivní komunikace ve vztazích.
  • Nabízí praktické rady, jak reagovat na nadávky, sarkasmus, neustálé kritizování či znevažování a jak posílit vlastní sebeúctu.

6. Marie-France Hirigoyen: Zneužívání ve vztazích (v originále Le harcèlement moral / Abus de faiblesse et autres manipulations)

  • Hirigoyen je známá francouzská psychiatrička a psychoterapeutka, která se specializuje na problematiku psychického obtěžování (tzv. mobbingu a harassmentu) v různých prostředích, včetně partnerských vztahů.
  • Rozebírá mechanismy manipulace, skrze něž agresor nabývá moci nad svou obětí, a ukazuje možnosti, jak se bránit.

7. Lundy Bancroft: Why Does He Do That? (zatím bez oficiálního českého překladu)

  • Pokud vládnete angličtinou, jde o velmi uznávanou knihu specializující se na chování agresorů v partnerských vztazích – „jak přemýšlejí, jaké mají motivy a co je vede k násilí či manipulacím“.
  • Bancroft roky pracoval s muži, kteří se dopouštěli domácího násilí, a jeho pohled je komplexní a ozřejmění přinášející.
  • Prozatím není k dispozici oficiální česká verze, ale je možné ji sehnat v angličtině jako e-knihu nebo tištěnou publikaci.

8. Alice Miller: Drama nadaného dítěte

  • Nejedná se přímo o knihu o narcismu ve vztahu, ale spíše o psychoanalytický rozbor toho, jak dětství a (ne)citlivý přístup rodičů formuje vnitřní svět dítěte.
  • Může být velmi přínosná pro pochopení kořenů (chronického) pocitu viny, studu a potřeby plnit představy druhých na úkor sebe sama – což je časté u obětí manipulativních partnerů.

9. Peter A. Levine: Probuzení tygra: Léčení traumatu

  • Téma narcistických vztahů často úzce souvisí s traumaty z dětství či z partnerského násilí. Levine je známý pro svou metodu Somatic Experiencing, zaměřenou na práci s traumatem prostřednictvím tělesného prožívání.
  • Ačkoli nejde výhradně o knihu o partnerství a manipulaci, velmi dobře doplňuje téma uzdravování se z emočních zranění, která se v toxických vztazích opakují a kumulují.

10. Magda Vašáryová, Vladimír Savčinský: Psychické týranie v partnerstve (slovenský zdroj)

  • Publikace je zaměřená na psychické týrání, rozebírá jeho projevy, formy, ale i důsledky pro postiženou oběť.
  • Navzdory tomu, že vyšla primárně na Slovensku, může být dostupná i v českých knihkupectvích či knihovnách a přináší vhled do problematiky v rámci našeho kulturního kontextu.

Doporučení k četbě a výběru knih

  • Začněte s tituly, které vám pomohou identifikovat manipulativní techniky. Vhodné jsou zejména knihy od Susan Forward (Citové vydírání) či Isabelle Nazare-Aga (Nenechte sebou manipulovat). Tyto publikace nabízejí konkrétní příklady a cvičení, jež vám pomohou lépe rozpoznat manipulaci v každodenním životě.
  • Pokud je pro vás zásadní téma narcistického zneužívání, vyhledejte knihy přímo zaměřené na narcistické poruchy osobnosti (dostupné nejčastěji v angličtině, např. právě Lundy Bancroft, případně odborné články z psychologických databází).
  • Uvědomte si, že pouhá teorie nemusí stačit. Tyto knihy výborně slouží jako první krok k pochopení, co se v manipulativním vztahu děje. Pro hlubší práci na sobě však často doporučují vyhledat terapeuta, podpůrnou skupinu nebo jinou formu odborné či komunitní pomoci.
  • Čtěte s reflexí vlastních prožitků. Může být náročné, ba konfrontační, nahlížet do problematiky manipulace a zneužívání, zvláště pokud jste sama (nebo sám) ve vztahu, který je takovými mechanismy prodchnut. Dejte si proto dostatek času, případně se svěřte blízkým osobám, kterým důvěřujete, nebo odborníkovi, pokud se při čtení objeví silné emoční reakce.

Všechny zmíněné knihy mohou být dobrým východiskem k lepšímu porozumění dynamiky toxických vztahů, kde se často „krutost zaměňuje za lásku“ a kde si oběť nese silné pocity viny za chování manipulátora. Jejich poselstvím je, že nikdo nemá právo citově či fyzicky ubližovat a že je možné z tohoto kruhu vyjít – byť to mnohdy vyžaduje čas, podporu a hlavně vědomou práci na sobě.

Naše podcasty na YouTube @evolucevztahu 

ZŘEKNUTÍ SE ODPOVĚDNOSTI: INFORMACE POSKYTOVANÉ V NAHRÁVCE NEBO TEXTU SLOUŽÍ POUZE PRO VZDĚLÁVACÍ ÚČELY A NENAHRAZUJÍ KLINICKOU PÉČI. O KONKRÉTNÍ RADY A POSTUPY SE PORAĎTE SE SVÝM TERAPEUTEM NEBO KOUČEM. TEXTY ČI NAHRÁVKY JSOU O EVOLUCI VZTAHŮ A OSOBNÍCH ZKUŠENOSTECH AUTORŮ.

NAHRÁVKY A TEXTY SE NEVZTAHUJÍ NA ŽÁDNOU KONKRÉTNÍ OSOBU A NEMĚLY BY SE POUŽÍVAT K OZNAČENÍ KONKRÉTNÍ OSOBY JAKO OSOBY TRPÍCÍ NARCISMEM, PSYCHOPATIÍ ATD. NENÍ UDĚLENO POVOLENÍ K ODKAZOVÁNÍ NA TENTO OBSAH NEBO HO PŘEPOSÍLAT, ZEJMÉNA K PODPOŘE TVRZENÍ, ŽE TVŮRCI TOHOTO OBSAHU VĚŘÍ NEBO PODPORUJÍ TVRZENÍ, ŽE KONKRÉTNÍ OSOBA JE NARCISTA ČI PSYCHOPAT. JEDNALO BY SE O NEOPRÁVNĚNÉ ZNEUŽITÍ OBSAHU A INFORMACÍ V NICH UVEDENÝCH.

Poslední články na blogu

Registrujte se & Získejte novinky

Budeme vám posílat informace o nových článcích, podcastech nebo službách, které nabízíme. Budete první, kdo bude vědět o blížících se online nebo živých událostech.

©2025 Institut Evoluce Vztahů