Proč mi nikdo nevěří, že mi ubližuje?

Proč mi nikdo nevěří a dívají se na mě, jako bych byla já násilníkem?

Když je oběť v dlouhodobém emočně zneužívajícím vztahu, pravděpodobně se jednou začne bránit. Narcisté velmi často využívají tuto situaci ve svůj prospěch. Odborně se tomu říká "reaktivní zneužívání". Jedná se o strategii, kdy emoční násilník záměrně provokuje obrannou reakci oběti na jeho dlouhodobé narcistické zneužívání. Cílem je ukázat všem, jaký je chudáček, zatímco oběť je ten "šílený násilník".

Manipulátoři a násilníci mistrovsky provokují emoce u těch, které zneužívají. Cílem je vytvořit situaci, ve které oběť nakonec ztratí nervy a reaguje agresivně. V tomto kritickém okamžiku se role obracejí, a manipulátor má příležitost přenést vinu na oběť. Tento výbuch reaktivity následně slouží jako zástěrka, umožňující manipulátorovi zdánlivě "prokázat" svou vlastní nevinu a využít situaci ve svůj prospěch.

Proč to lidé nevidí?

Řeknu vám, proč to lidé nemohou vidět. Ze začátku vašeho vztahu bylo vše dokonalé a vy jste byli v opojení tzv. "milostného oblbování" (nazývaného "love bombing"). Když přišlo znevažování, nikomu jste o tom neřekli a ani sami sobě jste nechtěli připustit, že by tento člověk mohl být psychický násilník. Stále jste se dívali na to, kde jste udělali chybu, proč se chová tak zle a za co si můžete převzít odpovědnost. Kdykoli jste dali najevo, že se vám jeho chování nelíbí, přišla fáze mlčení a ignorování, což bylo bolestivé utrpení.

Netrvalo dlouho a váš násilník přišel s dalším milostným oblbováním, aby vám poskytl dopaminové poblouznění. Trvalo měsíce a roky, než jste to byli schopni někomu říct. Dokonce jste sami všem říkali, jak je to úžasný partner, jak máte úžasné manželství a na venek jste vypadali jako dokonalý pár. Nikdo vás nikdy neviděl týranou a zničenou a najednou se chováte šíleně. Váš násilník všem říká, že jste takoví vždy byli a že jste chtěli jen peníze, jeho domov, slávu a že jste ho zneužívali, abyste nemuseli pracovat, kupovat si drahé oblečení, jezdit si v luxusním autě a bydlet v usedlosti.

Čemu mají lidé věřit?

Když se oběti dostanou do fáze reaktivní obrany, dostávají se do problémů s ostatními členy rodiny, právníky, policií, úřady a společnými přáteli. Tito lidé vaši obrannou reakci považují za násilnické chování. Vy důkazy nemáte, jak se k vám násilník v minulosti choval, ale oni nyní mají nahrávky a výpovědi ostatních, kteří vás viděli šílet. Nikdo však neviděl a nezažil ty měsíce a roky, kdy vám on ubližoval, a to, co nyní předvádíte, je jen reaktivní obrana, což se nazývá: reaktivní zneužívání.

Jak se liší zneužívání a reaktivní zneužívání?

Oběti narcistického nebo psychopatického týrání si násilí nepřivolávají, ani nejsou násilnické jako jejich partneři. Násilníci uvnitř sebe mají hluboká přesvědčení o oprávněnosti. Jsou tak nadutí, že se cítí oprávnění k použití manipulativních technik, aby si udrželi moc a kontrolu.

Jejich násilnické chování může být zjevné nebo i skryté, jako například zastrašování, ponižování, stonewalling, mlčení nebo ignorování. Je jedno, jestli je zjevné nebo skryté, každé zneužívání je formou násilí.

Naopak, reaktivní zneužívání je spíše obrannou reakcí na násilí. Tato forma obranného násilí nemusí znamenat týrání. Pokud se oběť násilí brání, je to obvykle proto, aby zastavila nebezpečnou situaci. Jejich primární myšlenkou není získat nad někým moc a kontrolu, ale ochránit samy sebe.

Reaktivní zneužívání není týrání.

Proč oběti narcistického násilí mají tento druh nedobrovolné obrany?

Odpověď oběti na náročné situace je většinou nevědomá a je poháněna souborem prožitých traumatických zážitků. Tento nevědomý proces je odrazem intenzivního stresu nebo potřeby sebeobrany a může se aktivovat jak v případech fyzického, tak i emocionálního či sexuálního zneužívání. Všechny tyto formy zneužívání mají společného jmenovatele: vyvolávají silný pocit strachu a stresu, který navozuje v oběti stav hyperbdělosti.

Když oběť vnímá ohrožení, je její mozek programován tak, aby uvolnil stresové hormony, jež tělo připraví k obraně a sebeochraně. Tento fysiologický mechanismus je obvykle označován jako "stresová reakce", ale většina z nás ho zná spíše pod pojmy "boj, zamrznutí, útěk". Ve zkratce, když oběť vnímá nějaké nebezpečí ohrožující její bezpečnost nebo svobodu, její tělo se téměř automaticky nastaví na jednu z těchto tří reakcí: zamrznout, utéct nebo bojovat.

Je důležité si uvědomit, že tato reakce je většinou nevědomá a probíhá téměř instinktivně. Není výsledkem promyšleného rozhodnutí a obvykle oběť sama je tím nejvíce překvapená. Rovněž násilník nemusí být vždy schopen rozpoznat, jak hluboké následky má jeho čin na psychiku oběti.

Chápat tuto reakci může být prvním krokem k léčení a zotavení jak pro oběti, tak pro ty, kdo jim pomáhají. Vědomí toho, že jde o tělesný a psychický mechanismus, který slouží k ochraně, může přinést určitý stupeň úlevy a osvobození.

Můžeme říct, že reaktivní zneužívání je oprávněné?

Reaktivní zneužívání je komplexním fenoménem, který vyplývá z tělesného a emocionálního mechanismu sebeochrany. V tomto kontextu je důležité chápat, že oběť většinou nemá úplnou kontrolu nad svou reakcí, a to zejména v počátečních fázích traumatu. Reakce je nevědomá a instinktivní, což z ní činí legitimní a někdy nezbytný způsob, jak se bránit v situacích, které jsou pro jedince ohrožující.

Někteří lidé se mohou domnívat, že fyzická obrana oběti může být nějakým způsobem sporná, zatímco útěk je jednoznačně přijatelný. Ovšem ve skutečnosti obě reakce - boj i útěk - vycházejí z neurochemických procesů v mozku, které aktivují obranné mechanismy. V obou případech je cílem jedince chránit se před nebezpečím, a v obou případech je těžké nebo nemožné pro oběť ignorovat tělesný impulz k reakci.

Otázky typu "Je reaktivní zneužívání oprávněné?" jsou proto v tomto kontextu zavádějící. Reaktivní zneužívání je většinou výsledkem delšího období traumatu a nátlaku. Není vhodné ho izolovat a hodnotit samostatně, jako by se jednalo o izolovaný incident. To by bylo podobné, jako hodnotit jednu kapku vody v proudu řeky. Celkový kontext je zde klíčový.

Traumatizovaný jedinec, který se stal obětí dlouhodobého nátlaku a zneužívání, často reaguje na základě "nashromážděného" traumatu, které se kumuluje po dlouhou dobu. Jeho reakce je tedy většinou více symptomem trvalého stresu a strachu než jednotlivým činem v reakci na izolovaný incident. Tento aspekt by měl být vždy zohledněn při posuzování jakékoliv situace, ve které dojde k reaktivnímu zneužívání.

Pochopení této dynamiky je klíčové jak pro oběti, tak pro ty, kdo s nimi pracují. Vědět, že reakce na zneužívání je součástí komplexního obranného mechanismu a není ani tak vědomým rozhodnutím, může přinést míru, osvobození a uznání pro zkušenost oběti. Toto pochopení je základem pro terapeutický proces, jehož cílem je celkové uzdravení a návrat k plnému emocionálnímu a tělesnému zdraví.

Násilník totiž může takové chování manipulativně použít k obvinění oběti, jako by byla ta "skutečná" hrozba, nebo jako důkaz, že oběť je "stejně špatná" jako on. V takovém kontextu se role agresora a oběti mohou zaměnit, alespoň opticky, což je jednou z nejnebezpečnějších taktik psychické manipulace. Tím se vytváří příběh, který umožňuje násilníkovi uniknout odpovědnosti a může zároveň ponořit oběť do další vrstvy zmatku, viny a izolace.

Dopad reaktivní obrany na oběti

Mnohé oběti emočního a psychologického zneužívání skutečně netuší, že trpí posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) či její komplexní formou (C-PTSD). Zatímco PTSD je často spojována s náhlými, intenzivními traumatickými událostmi, C-PTSD je obvykle výsledkem dlouhodobého, opakovaného zneužívání nebo zanedbávání, často ve vztazích, kde by měla převládat důvěra a bezpečí.

Toto prožívání je komplexní. Emoční a psychologická zátěž může vyústit v širokou paletu příznaků, od hněvu, frustrace a paranoie až po fyzické příznaky, jako jsou třes, vyčerpání a dokonce onemocnění spojená s narušením endokrinního a imunitního systému. Oběť, která trpí tímto kolotočem symptomů, je často tak zmatená a vyčerpaná, že nerozpozná podstatu své situace ani souvislosti mezi svým emocionálním a fyzickým stavem a zneužíváním, kterému je vystavena.

Skryté emocionální zneužívání je zvláště záludné, protože se odehrává tak nenápadně, že oběti často nepoznají, co se s nimi děje, dokud není příliš pozdě. V takových situacích je důležité rozpoznat vzory a dynamiku vztahu, který vás činí nešťastnými, zmatenými a stresovanými. Zde přichází na řadu odborná pomoc v podobě terapie a koučování, která vám může pomoci identifikovat skryté formy zneužívání a strategie, jak se jim vyhnout nebo se z nich vymanit.

Nejprve je třeba pochopit, že to, co prožíváte, není vaše vina. Oběti zneužívání se často cítí provinile a myslí si, že jsou zodpovědné za svůj stav. Pochopení, že nejste v tom sami a že vaše reakce a symptomy jsou přirozenou odpovědí na zneužívání, je prvním krokem k uzdravení. Vědomí toho, co se děje a jak to ovlivňuje vaše tělo a mysl, vás posílí a umožní vám najít způsoby, jak se z tohoto začarovaného kruhu vymanit.

Pokud si uvědomíte, že můžete trpět PTSD nebo C-PTSD, je velmi důležité vyhledat odbornou pomoc. Terapeut, který je specializovaný na traumata a zneužívání, vám může poskytnout nástroje a strategie, jak zvládat své symptomy a jak se vypořádat s toxickým prostředím, ve kterém se nacházíte. Váš terapeut může rovněž posoudit, zda jsou potřebná léčiva k regulaci nálad a léčbě fyzických symptomů. Až budete rozumět svým traumatům a budete mít prostředky k jejich zvládnutí, získáte nové možnosti bytí, naděje a klid na duši, po kterých tak moc toužíte.

Co dělat, když jste obětí, která se uchyluje k reaktivnímu zneužívání?

Cílem, který si můžete vytýčit, je vybudovat si hluboký pocit sebedůvěry a lásky k sobě samému. Tento základ vám umožní přehodnotit a transformovat negativní přesvědčení a nahlížení na sebe, které vás mohou limitovat, na konstruktivní a podporující myšlenkové vzory. Je důležité si uvědomit, že proces léčení a osobního růstu je často maraton, nikoli sprint. Nezoufejte, pokud vám bude trvat, než dosáhnete svého cíle.

Vězte, že nejste v tomto snažení sami. Na světě je tisíce lidí, kteří prošli podobnými životními situacemi a překonali je. Mnohým z nich se podařilo dosáhnout emočního a fyzického zdraví, což vedlo k zásadnímu a pozitivnímu přerodu v jejich životě. Jste rozhodně hodni dosáhnout stavu, kdy se budete cítit naplněni, zdraví a šťastní. Máte v sobě potenciál a sílu, které vám umožní dosáhnout těchto cílů.

Každý malý krok vpřed je významným úspěchem. Oslavujte své malé i velké vítězství a neztrácejte z dohledu své dlouhodobé cíle. Ať už se vám daří jakkoli, vězte, že zasloužíte lásku, štěstí a mír. Vaše cesta je cenná a každý pokrok na ní má svůj význam. Věřte si, protože v sobě máte vše, co potřebujete k tomu, abyste dosáhli svého cíle.

Mějte víru v sebe a ve svůj proces. Jste toho hodni. Opravdu to dokážete.

Jak vám můžeme pomoci?

Společně s mou ženou Evou každý den pomáháme lidem, jako jste vy. Proto vám doporučuji si nejdříve rezervovat vstupní konzultaci, na které se podíváme, co se skutečně děje a jak dál pokračovat. Nebudeme vás soudit nebo subjektivně hodnotit. 

Máme pro vás pochopení a budeme vám naslouchat. Pokud máte pocit, že se nejdříve chcete rozhlédnout, tak doporučujeme, abyste se přidali do naší podpůrné komunity pro oběti narcismu. 

Další zdroje: